Příběh pro Halinu
Milá Halino,
díky koronavirové krizi jsem objevila Rádio 2, vaše vtipné minutky a pořad „Co Čech to Němcová“. Oceňuji také, jak se Dvojka věnuje četbám zajímavých knih, povídek a fejetonů. A právě tento váš literární koktejl mě inspiroval napsat následující příběh.
Elektrokolo.
Všichni jsme si zajisté všimli, že elektrokolo je hit několika posledních let a jeho sláva stále strmě stoupá. Neuniklo ani pozornosti a zájmu mého manžela. A protože není typ, že by střemhlavě kupoval, co ho napadne, rozhodl se, že ho nejprve pečlivě otestuje.
Když jsme byli loni v létě na dovolené v Alpách, objednal dvě elektrokola v blízké půjčovně na předposlední den našeho pobytu. Mimoděk jsem si v tu chvíli uvědomila, že naplánování našeho cyklovýletu na předposlední den je dobrá volba, protože, kdyby se mi, nedej bože, něco při jízdě přihodilo, nebudu mít zkaženou celou dovolenou, ale jenom její konec.
Asi zafungoval zákon přitažlivosti, protože jsem opravdu spadla. Když jsem sjela z cesty na kamení, kolo mi nekontrolovaně uklouzlo a já skončila v příkopu. Ucítila jsem tupou bolest na levém stehně, jak mi těžké kolo s baterkou zavalilo nohu. Ale naštěstí žádná kost nepraskla. Vyvázla jsem jen s odřeninami a modřinami a poslední den jsem prokulhala. Vzala jsem zavděk už jen lanovkám a pasivním výhledům z teras restaurací.
Pro mě tedy test elektrokola skončil nechvalně.
Za to můj manžel byl přímo nadšený a prohlásil, že si kolo určitě koupí.
Dlouho vybíral ten správný typ se správnými parametry. A když si ho konečně v lednu objednal, přišel koronavirus a bylo po kole. Dodávky se zastavily a sklady zely prázdnotou.
Koupě se uskutečnila až minulý pátek, tj. o půl roku později. Hned v sobotu i v neděli manžel vyrazil na výlet. Vrátil se, dle předpokladů, plně spokojen. Zářil energií a radostí, jak dobře nakoupil. Jeho život dostal nový rozměr!
Elektrokolo prý má jen dva limity. Jedním je životnost baterky a druhým zadek. Ten zatraceně bolí, ale dá se to vydržet.
No a teď se dostávám k jádru pudla, nebo chcete-li, k pointě.
Nemyslím si, že jsem sportovně nešikovná, ale preferuji aktivity poněkud bezpečnějšího rázu, to je více při zemi, jako turistiku, běh či procházky s pejskem. Nejlépe se cítím na karimatce. Není divu, že jsem se stala lektorkou jógy.
Můj manžel je trochu z jiného těsta. Přestože mu letos bude šedesát, je to dobrodruh každým coulem. V zimě jezdí černé sjezdovky našich rakouských sousedů téměř šusem a v létě? Byli byste bláhoví, kdybyste si mysleli, že jezdí jen po cyklostezkách. Široké gumy elektrokola přímo vybízejí pokoušet kdejaký krkolomný terén.
Když se vrátil z posledního výletu, vyprávěl mi, jak přelezl i s kolem plot ohrady pastviny, protože tam byla kratší tráva, která mu dovolila pohodlně pokračovat v cestě. Když dojel na konec louky, zjistil, že tudy cesta nevede. Rozhodl se vrátit, ale z ničeho nic se objevilo stádo krav a dalo se do běhu za ním. Začal šlapat jako o život a v tu chvíli byl opravdu rád, že má kolo baterku, protože bez ní, kdo ví, jestli by tento závod s rozvášněným stádem vyhrál.
Na tomto příkladu sami vidíte, že s takovouto touhou po dobrodružství mohu jen stěží držet krok.
Všude slyšíme, jak je hezké, když manželé mají stejné koníčky, jezdí na výlety spolu a sdílejí společné zážitky. Zní to krásně, ale ne vždy je to možné.
Tak co s tím uděláme?
Tady je každá rada drahá,
I když, možná, jedna by tu byla,
co by nás, ženy, potěšila.
Nebojte se ženy milé,
když nesdílíte s muži jejich koníčka.
I oni potřebují svoje chvíle,
a když se vrátí,
předou blahem jako kočička.
Udělají pak, co vám vidí na očích,
třeba i to, co slíbili o loňských vánocích.
A nevím, možná jedenkrát
si elekrokolo k vánocům
budu přát
a překonám své limity,
v zájmu -
manželské integrity.:))
Anebo taky ne,
a počkám, až ta vášeň pomine.
A ve volném čase, místo splínu,
budu psát články pro HalinuJ)